Rudolf Černín se narodil v Krnově 12.listopadu 1910. Většinu svého dětství a mládí prožil v sousední Opavě.  Jako mladý muž se stal vojenským letcem. Byl prvním kdo se v historii Československého letectva z porouchaného stroje zachránil seskokem pomocí padáku. 

Letci všeobecně v roce 1931 padákům nedůvěřovali a jejich využití se vyhýbali. Byla to pro ně novinka ne moc příjemná, létání s nimi bylo nepohodlné, možnost záchrany života při seskoku s nimi se jevila jako málo pravděpodobná.Navíc nebyly zkušenosti se seskoky a scházel i padákový výcvik, dokonce i teoretický. Piloti proto často raději riskovali nouzové přistání.  Do poloviny června 1931 bylo na území naší republiky provedeno pouze 21 seskoků padákem. Všechny byly ale plánované. Z tohoto počtu bylo 15 seskoků při Armádním leteckém dnu v Praze. Vzhledem k nebezpečnosti seskoku pomocí padáku  za každý provedený seskok byla požadována taxa v rozmezí od 5000 do  10000 Kč. Zde naši piloti poněkud zaostali za svými zahraničními armádními kolegy u nichž se důvěra v padák vžila mnohem dříve.

Potom ale přišel 23.červen.1931 Pilot četař Rudolf Černín usedá do letounu Š20 vzlétá k nebi a začín provádět leteckou akrobacii. Při letu na zádech  se ale řídící páka zachytila o kovové lanka obsluhující dvojici kulometů a letadlo se stalo neovladatelným. Přestože letadlo bylo ve výšce pouhých 400 metrů nad zemí opouští Černín letadlo a bezpečně přistává pomocí padáku na zemi.  Potěšitelné bylo, že život četaře Černína zachránil padák „PAK“ domácí čs. konstrukce. Ministr národní obrany ČSR mu za to předal zlaté hodinky s věnováním „Duchapřítomnému pilotovi – ministr národní obrany“

Od seskoku neovladatelného letadla uplynuly 2 roky a přichází 08.srpen 1933 . V brzských raních hodinách usedá četař Rudolf Černín do I. prototypu nově vyvíjeného letadla Letov Š231.  Účelem letu byl zkušební souboj s prototypem letounu B-34.1 touny provedli ve výši 1000 m  a 4000m ve dvojčleném roji, dále pak let střemhlav bez plynu a s plynem. Letouny nejprve ve skupině nastoupaly do výše 1000 metrů kde provedly asi pětiminutový souboj . Pak stoupaly  opět ve skupině do 4000metrů, kde si souboj opakovali. Po tomto souboji kdy podle svědků ztratili asi 1000 metrů výšky, vystoupali opět do výšky 4000 m a provedli let střemhlav s plynem pod úhlem asi 65 stupňů asi do výše 2500 metrů, následně vystoupali do výše 3000 m a prováděli společně let střemhlav bez plynu. Vedoucí skupiny rtm.Matěna letící na Avii B-34 sklonil letoun k zemi pod úhlem asi 70 stupňů. Rudolf Černín letící na Š-231 se z počátku opozdil , sklonil tedy letoun, ve snaze udržet se vedoucího,  k zemi pod větším úhlem. Asi ve 2000 m dohonil a předhonil svého vedoucího a počal zatáčet doleva, obletěl jeho fáhu letu o 180 stupňů tak, že se ocitl z prava po jeho levé straně hlavou v opačném směru  v letu na zádech pod úhlem asi 75 stupňů. Zatímco rtm. Matěna letoun vyrovnával, četař Černín pokračoval  v letu na zádech. Asi 200 metrech se letoun se letoun dostal do vývrtky a asi ve 100 metrech ho pilot opustil na padáku. Podruhé však již štěstí neměl a dopadl s neotevřeným padákem jen asi 8 metrů od letounu. Příčinou bylo zřejmě překročení limitní rychlosti letounu ve střemhlavém letu které ve spojitosti s malou tuhostí draku mohlo při zvýšeném namáhání během střemhlavého letu mohlo ovlivnit ovládání řízení letounu. Rudolf Černín si bohužel příliš pozdě uvědomil, že letoun nedokáže ze střemhlavého letu vybrat. Padák se mu již nestačil otevřít.

V životopise byl využit článek Vzpomínka na letce Rudolfa Černína - Klub přátel starého Krnova a hlášení VTLÚ z archivu VHA Praha