F/O    nadporučík 

Po sametové revoluci byl 1. 6. 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka československého letectva.

Spitfire Mk. IIa, sériové číslo P7837

Vladimír Zaoral se narodil 5. února 1915 ve Tvorovicích, okres Prostějov. Později se spolu s matkou Marií Kadlbarovou přestěhoval do brněnské čtvrti Komín vzdálené přibližně 50 km. Tam také navštěvoval základní školu. V roce 1935 pak maturoval na Vyšší strojní průmyslové škole v Brně. Ješte tentýž rok 1. října nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích a absolvoval zde základní letecký trénink. Po jeho ukončení v roce 1937 přijal hodnost poručíka a byl přidělen k 51. letce leteckého pluku 2 (pluk Edvarda Beneše) umístěné v Olomouci. Letka byla vybavena dvouplošníky Avia B-534. Do konce března 1939 zde Vladimír Zaoral nalétal 172 letových hodin. Po německé okupaci Československa 15. března 1939 bylo československé letectvo rozpuštěno a jeho členové uvolněni ze služby. 12. července 1939 Vladimír Zaoral, podobně jako mnoho dalších Čechoslováků, uprchl do Polska, kde se 14. 7. 1939 přihlásil do služby na československém konzulátě v Krakově. Zde však českoslovenští uprchlíci zjistili, že plány na vytvoření vojenských jednotek bojujících v Polsku za osvobození Československa byly zmařeny polskými autoritami. Poláci nechtěli provokovat sousední nacistické Německo. Místo toho se československý konzulát dohodl s Fracií, takže českoslovenští uprchlíci mohli odjet tam. Francouzské zákony ovšem neumožňovaly vytvoření cizích vojenských jednotek na francouzské půdě. Místo toho byla cesta našich uprchlíků do Francie podmíněna podpisem pětileté služby ve francouzské cizinecké legii. Pokud by tuto možnost nepřijali, byli by vráceni do nacisty okupovaného Československa, kde by je nejspíš čekaly koncentrační tábory a smrt. Když však vypukla válka, byli z této povinnosti vyvázáni a převeleni do francouzských jednotek. Vladimír, po krátkém čase, spolu s dalšími československými uprchlými letci, opustil tranzitní tábor v Malých Bronowicích nedaleko Krakova a odjel vlakem do Gdyně, kde se 29. července 1939 přibližně 550 československých vojáků nalodilo na “MS Chrobry”, která je odvezla do Francie. Do Bolougne připluli 31. 8. 1939. Po příjezdu do Francie byl Vladimír nejdříve umístěn do kasáren francouzské cizinecké legie v Nanterre nedaleko Paříže, kde po lékařské prohlídce a zaregistrování studoval francouzštinu a čekal na převelení na tréninkovou základnu legií v alžírském Sidi-bel-Abbès. Dříve než však mohl být převelen, vypukla válka, a on odešel na základnu francouzského letectva v Dugny u Paříže. 9. října 1939 byl v hodnosti četaře zapsán do výcvikového střediska stíhacích pilotů v Chatres aby byl přeškolen na francouzské stroje. Mezi dalšími piloty, které zde potkal, byli i Emil Fechtner, Václav Bergman, Emil Foit, František Burda, František Hradil, Vilém Göth a Karel Vykoukal, letci, kteří se později zúčastnili také bitvy o Británii. V této době zároveň všichni navštěvovali také École Spéciale Militaire de Saint-Cyr, francouzskou vojenskou akademii v St. Cyr, umístěnou asi 400 km západně od Paříže.  Vladimír úspěšně ukončil přeškolení 20. května 1940 a po něm odešel k Patrouille DAT (Groupe de Chasse de Défense) v Chatres vybavené stíhačkami MS-406c. V jejích službách nalétal 19 hodin. Po francouzské kapitulaci byli českoslovenští letci uvolněni z francouzského letectva. Odjeli pak do Bordeaux, kde se 19. června 1940 nalodili na “Ary Scheffer”, odpluli do Anglie, a do Falmouthu dorazili 23. června 1940. Krátce po příjezdu do Anglie byl Vladimír přesunut do Czechoslovak Airmen’s Depot v Cosfordu. Byl přijat do dobrovolnické rezervy RAF v hodnosti poručíka. 12. července byl poslán k nově zformované československé 310. peruti v Duxfordu, vybavené stroji Hurricane Mk I. Zde se naši piloti učili základům angličtiny a byli přeškolováni na letoun Hurricane. 310. peruť se 17. srpna 1940 stala operační perutí a měla přímý podíl na bitvě o Británii. 18. srpna 1940 byl Vladimír vyslán k 501. peruti umístěné v Kenley, vybavené letouny Spitfire. Zde, ve střetnutí nad Brenchley s ME 109e pilotovaném Fwb Assmussem, zaznamenal dne 25. srpna 1940 svoje první vítězství v bitvě o Británii. O tři dny později se vrátil k 310. peruti a tentýž den také vykonal s Hurricanem Mk. I, sériové číslo P3443, svůj první operační let u ní. Ačkoliv se zúčastnil i mnoha dalších misí, nedokázal už v bitvě o Británii dosáhnout dalšího vítězství. Po skončení bitvy se 310. peruť podílela především na strážení konvojů v kanálu LaManche. Tyto mise s krycím označením “Kipper” zahrnovaly ochranu rybářských lodí proti útokům Luftwaffe v Severním moři. Občas se podílela i na nočních hlídkách. Většinou se jednalo o klidné operační lety a jen zřídkakdy docházelo ke kontaktu s nepřítelem. V únoru 1941 byl Vladimír povýšen do hodnosti kapitána. Během tohoto klidného období, při tréninkovém letu s Hurricanem Mk. I, sériové číslo V6797, se 3. 3. 1941 dopustil technické chyby a musel nouzově přistát. Nepřepnul zdroj paliva z hlavní nádrže na záložní a motor jeho stroje se zastavil. V 16:22 byl nucen přistát v Little Downhamu, asi 7km od Ely, “na břicho”. Dne 26. 6. byla peruť znovu vyslána do Martlesham Heathu nedaleko Ipswiche v Suffolk. Odtud byla pak vyslána do Dyce, severovýchodně od Aberdeenu ve Skotsku, kde se stala součástí 13. skupiny. V Dyce sloužila bez čtyř strojů umístěných v Montrose. Jejich hlavním úkolem byla noční i denní obrana Aberdeenu a okolí včetně strážení konvojů.Nejvýznamnější událostí mezi mnoha klidnými misemi byl doprovod stroje s VIP pasažérem na Shetlandské ostrovy, který se uskutečnil 9. 8. 1941, a o dva dny později doprovod téhož stroje i na zpáteční cestě. Krátce po jejím splnění byla peruť informována, že se jednalo o přepravu krále George VI. Dne 11. listopadu navštívil československý prezident v exilu, Dr. Edvar Beneš, 310. peruť v Dyce. V průběhu návštěvy předal vyznamenání pilotům několika perutí. Vladimír byl oceněn Válečným křížem 1939 a medailí Za chrabrost před nepřítelem.  Vladimír zemřel 19. 11. 1941 při tréninku vzdušného útoku na kluzák nad letištěm v Dyce. V 14:05 byl jeho Spirfire Mk. IIa, sériové číslo P7837 pozorován, jak klesá rychlostí kolem 560 km/h ke kluzáku leticímu ve výšce cca 200 metrů, a potom přechází do ostrého stoupání do mraků ve výšce cca 650 metrů. Spitfire se potom vynořil z mraků ve spirále a s vypnutým motorem. Když se přiblížil k zemi, podařilo se mu znovu nastartovat motor, ale Spitfire s motorem běžícím na plný výkon přešel do střemhlavého letu a narazil do země přibližně 800 metrů severovýchodně od železniční stanice Dyce, která patřila k letišti. Síla úderu při dopadu byla tak obrovská, že se motor stroje zabořil téměř dva metry hluboko do země a zbytky zničeného letadla byly rozptýleny do vzdálenosti mnoha desítek metrů. Po sametové revoluci byl 1. 6. 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka československého letectva.

 Vladimír Zaoral zemřel 19. 11. 1941 při tréninku vzdušného útoku na kluzák nad letištěm v Dyce. V 14:05 byl jeho Spitfire Mk. IIa, sériové číslo P7837 pozorován, jak klesá rychlostí kolem 560 km/h ke kluzáku leticímu ve výšce cca 200 metrů, a potom přechází do ostrého stoupání do mraků ve výšce cca 650 metrů. Spitfire se potom vynořil z mraků ve spirále a s vypnutým motorem. Když se přiblížil k zemi, podařilo se mu znovu nastartovat motor, ale Spitfire s motorem běžícím na plný výkon přešel do střemhlavého letu a narazil do země přibližně 800 metrů severovýchodně od železniční stanice Dyce, která patřila k letišti. Síla úderu při dopadu byla tak obrovská, že se motor stroje zabořil téměř dva metry hluboko do země a zbytky zničeného letadla byly rozptýleny do vzdálenosti mnoha desítek metrů.

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp
Air Crew Europe Star
Defence Medal
War Medal

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]
Za Chrabrost and bar [For gallantry against the enemy]
Za zásluhy I.stupně [medal of Merit, Grade I]
Pamětní medaile se štítky F-VB [Memorial medal with France and Great Britain bars]

Rok po skončení války byla odhalena jeho pamětní deska ve Tvorovicích, kde se narodil. Po komunistickém převratu v Československu 25. 2. 1948 byl nastolen nový režim pronásledování bývalých členů RAF, jelikož byli považováni za potencionalní nebezpečí pro komunistické Československo. Vladimírovi příbuzní tenkrát jeho pamětní desku sundali a ukryli na bezpečné místo. V roce 2002 pak byla znovu umístěna zpět na dům jeho rodiny.

Je uveden na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

V Brně – Líšni je na jeho počest pojmenována jedna z ulic.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.