Datum události: 23.10.1957 v 11:40hodin

Místo události: lom Rasová u Starého Hrozenkova

Poloha pomníku: 48°58'41.057"N, 17°48'52.663"E

Útvar: velitelský roj 2.vojenského okruhu

Letoun: K-75/Ae-45/ - trupové číslo 5044

Posádka:pilot nadp.Rostislav Zbořil           *1929 -  +23.10.1957

        palubní technik por.Jaroslav Koudela  *1931   - +23.10.1957

Cestující:genmjr.Emil Cilc                    *22.12.1922  - +23.10.1957

 Emil Cilc pocházel z volyňské obce Huleč  v blízkosti ukrajinského města Rovno. Po německé okupaci se od října 1941 zapojil do ilegální odbojové organizace volyňských Čechů „Blaník“. Po osvobození uvedeného území vstoupil v březnu 1944 do 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po absolvování tankového učiliště v Saratově byl v listopadu 1944 zařazen do 1. čs. tankové brigády, kde nejprve velel četě a od března 1945 rotě. Během bojů na frontě byl dvakrát raněn a zároveň se stal držitelem dvou Čs. válečných křížů 1939, Čs. medaile „Za chrabrost před nepřítelem“, Čs. medaile „Za zásluhy“ a sovětského Řádu Velké vlastenecké války. Po skončení války vykonával řadu velitelských či štábních funkcí. Nejprve jako velitel roty působil u 1. tankové brigády ve Vysokém Mýtě. V červnu 1947 se stal pobočníkem velitele 21. tankové brigády v Žatci a od října 1947 osvětovým důstojníkem brigády. V červnu 1948 se u téže brigády opětovně ujal velení roty. Následně od ledna do listopadu 1949 absolvoval studium na vojenské akademii v Moskvě. Po návratu vykonával funkci operačního důstojníka u 22. tankové brigády v Dědicích u Vyškova a od května 1950 důstojníka operačního oddělení na velitelství Tankového sboru v Olomouci. V roce 1948 byl vyznamenán polským válečným křížem a v roce 1949 medailí Čs. velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova. Koncem roku 1950 nastoupil jako velitel 3. školního tankového praporu do Mladé. V dubnu 1951 se stal náčelníkem štábu 3. tankové divize a od ledna 1952 jejím velitelem. V červenci 1953 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a v listopadu 1954 odjel do Moskvy studovat na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR Klimenta Vorošilova. Do první generálské hodnosti byl povýšen v dubnu 1954. Po ukončení studia v SSSR se v listopadu 1956 ujal velení 4. střeleckého sboru v Brně. Zahynul při letecké havárii, které se věnuje tato stránka. Jeho ostatky jsou uloženy v kolumbáriu na hřbitově Praha-7 Holešovice ve Strojnické ulici.

 Havarovaný letoun K-75  patřil do sestavy velitelského roje  2. vojenského okruhu a jeho osádka pilot nadp.Rostislav Zbořil a palubní technik por.Jaroslav Koudela odstartovala 23.10.1957 z Trenčína, kam měla při zpátečním letu dopravit velitele 4. střeleckého sboru gen. Cilce. Let se již na trase z Trenčína na letiště Olomouc - Holice uskutečňoval za nepříznivých povětrnostních podmínek. Oblačnost byla ve výšce 300 metrů. Plánovaný čas odletu z Trenčína byl odložen ze 7:20 hod. na 10:26 hod. Z holického letiště letoun K-75 vzlétl v 11:20 a letěl po trase Olomouc - Gottwaldov – Uherský Brod – Trenčín. Při zpáteční cestě se však povětrnostní podmínky ještě více zhoršily. Po vytvoření mlhy pilot kopíroval v přízemním letu silnici Uherský Brod – Starý Hrozenkov – Trenčín a cca v 11:40 v prostoru kamenolomu Nový Dvůr (4 km západně od Starého Hrozenkova) havaroval. Nejprve stroj zachytil o lesní porost, přičemž přišel o 2/3 pravého křídla. Po 200 m přímého letu znovu narazil do stromů, v důsledku čehož došlo k jeho destrukci a úmrtí všech osob na palubě. Přímým viníkem nehody byl sice označen pilot jako velitel letu, když nedodržel výšku a povolené minimum. Nepřímým viníkem však byl generál Cilc, který silně ovlivnil pilota, nechtěl použít jiného dopravního prostředku. Jeden z příslušníků spojovací letky ve Kbelích po letech na foru KVH Čsla Kolín vzpomínal:"V den letu bylo příšerné počasí, silně sněžilo. Velitel letky odmítl podepsat letový rozkaz pro posádku - právě z důvodu neletového počasí. Gen.Cilc, jako nadřízený velitele letky podepsal tedy rozkaz sám, přes protesty velitele letky. Víte, někdy jsme jako osádky létali s nevolí, kdy si nadřízený funkcionář vynutil let a jeho prvky. Nikdy to ale neudělali letečtí velitelé. Smiřovali jsme se s úmrtím kamarádů a druhý den sedali znovu do letounů. U pluku panoval názor, že gen. Cilc překročil rozsah svého rozhodnutí. Neměl to dělat. Tuto situaci mě potvrdil jeho zástupce, také generál, který později učil v Brně na VTA".